PROFI TRENÉR: Člověk, který ví, jaké reakce spouští příjem sacharidů, nemůže sáhnout po jiném typu stravování

Přináším vám první ze série rozhovorů se zajímavými lidmi. Dnes jsem vyzpovídal Honzu, který působí jako profesionální trenér házené v Dukle Praha. Honza se rozpovídal o sobě, o sportu, o tom jak začít cvičit, ale také o jeho zkušenosti s low carb stravováním a o dnešním fitness světě.

Řekni nám něco málo o sobě.

Ahoj, jmenuji se Jan Petružela a je mi 25 let. Vystudoval jsem Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Svůj život a mládí jsem zasvětil házené. Začínal jsem v malém městečku Zubří na Moravě, poté jsem se přesunul do Prahy (Dukla Praha). V Zubří jsem strávil mládí a na Dukle jsem si vyzkoušel vrcholový sport. V současné době jsem profesionální trenér házené v Dukle Praha, ve volných chvílích se věnuju osobním tréninkům a občas si odskočím zaučit na univerzitu.

Máš zkušenosti s nějakými dietami nebo stravovacími styly, které jsi v minulosti držel či zkoušel?

Určitě zkušenosti mám. Člověk zkrátka musí zkoušet vše, než si najde to, co mu bude sedět. Nejsem ten typ člověka a trenéra, který bude ordinovat lidem to, co mají kdy jíst. Sám jsem si prošel stravováním, které bylo úplně bez sacharidů, dostal jsem se na nějakých 5% tuku (samozřejmě i díky tréninkům), což je docela masakr, ale necítil jsem se dobře. Nezvládal to můj mozek.

Protože hodně sportuješ, který stravovací styl u tebe vyhrál a proč?

V současné době se stravuji low carb (nízkosacharidově) a je to kvůli tomu, že už nejsem profi sportovec. Tam jsem se stravoval trochu jinak. Myslím, že člověk, který ví, jaké reakce spouští příjem sacharidů, nemůže sáhnout po jiném typu stravování. Pořád jsme bohužel obklopováni fitness trenéry a výživovými poradci, kteří se stali samozvanými odborníky za dva víkendy a používají metody, které nejsou příliš racionální. V žádném případě neříkám, že sacharidy ve stravě jsou ze 100% špatné, sám si občas dopřeju nějaké sacharidy na noc kvůli kortizolu, ale jak jsem psal dříve, každý je individuální a to co vyhovuje mně, nemusí vyhovovat někomu jinému. Největší problém však vidím v tom, že člověk je masírován 6-ti jídly denně, které by měly být složeny ze všech makroživin – ráno sacharidy, které se postupně do večera musí ubírat a další kraviny. Ve stravování to funguje tak, že pokud tělu budeme neustále dodávat externě palivo, tak nebude muset sahat do zásob energie, kterých má opravdu dostatek.

Co tě k low carb přivedlo a proč ses pro to rozhodl?

V podstatě jsem to trochu nakousl v předchozí odpovědi. Člověk ráno krásně pozná, co s ním udělají sacharidy – je to cesta rovnou do postele, nebo k tomu, aby se už od rána začal přejídat. Všechny tyhle zastaralé přístupy vedou k inzulínové rezistenci. Když bych měl shrnout moje současné stravování, tak je to úplný punk. Nemám žádné pravidelné stravování, ani žádných 6 jídel denně se svačinkama. Naučil jsem se poslouchat svoje tělo a jím, když potřebuju, a absolutně neřeším kdy a co. Samozřejmě respektuju nějaké obecné zásady, kterým věřím. Mám taky nějaké své zásady, ale někdy se mi stane, že snídám v 8, někdy v 10 a někdy vůbec. Nejhorší je automatizace. Pokud si tělo na něco zvykne, tak už si z toho nevezme to, co by mělo. Pokud každé ráno budeš snídat v 8:00 míchaná vajíčka, tak po nějaké době už si z toho tělo nevezme takové množství živin, jaké potřebuješ. Je to jako s tréninkem. Nemůžeš pořád dokola dělat 10 dřepů s 50 kg. Poprvé tě to rozbije, po druhé možná ještě trošku, ale po třetí už nebudeš cítit vůbec nic. Všechno je to o adaptaci organismu. Musíme naše tělo neustále „šokovat“.

Měl jsi zezačátku nějaké pochybnosti – že tolik tuků ti může ublížit a tak podobně?

Určitě neměl. Ono vše má racionální vysvětlení, není důvod něčemu nevěřit.

Jaký máš názor na fitness doplňky typu protein, nakopávač, BCAA…?

Vyzkoušel jsem toho hodně. Ty věci mají své opodstatnění a látky v nich obsažené vyvolávají určité reakce v organismu. Každopádně, vždy je to individuální. To co funguje mně, nebudu ordinovat ostatním. Každý si musí najít sám, co mu bude vyhovovat. Naučil jsem se poslouchat své tělo a poznám, když si v průběhu tréninku dám BCAA, nebo před tréninkem nějaký nakopávač. BCAA mi v průběhu tréninku vždy dodají takový „druhý dech“ a látky obsažené v nakopávačích mi pomůžou do tréninku, když se mi třeba zrovna nechce. 😀 Opět však platí, že jakmile si tělo zvykne, přestává fungovat snad úplně všechno, takže u mě žádnou pravidelnost nenajdete. Nakopávač řeším tak, že jsem si koupil čisté látky a míchám si je sám – konkrétně citruline, beta-alanin a kofein – to mi bohatě stačí. Spíše se soustředím na příjem vitamínů a minerálů, které jsou mnohem důležitější, protože jsou katabolizátory většiny reakcí v těle.

Kteří lidi jsou pro tebe největší inspirací, co se pohybu týče?

Těch lidí je spousta, že bych nezvládl jmenovat. Každý dělá něco skvěle. Já však nejsem příznivcem stylu. Pokud vidím video na YouTube, nebudu dělat přesně to stejné, abych byl nejlepší trenér. Vždy se snažím pochopit daný přístup k pohybu a snažím se rozebrat jeho strukturu tak, aby vycházela z vývojové kineziologie.

Máš nějakou radu, kterou bys rád předal lidem, kteří právě začínají cvičit?

Určitě se snažte ze začátku najít trenéra, který má nějaké znalosti o těle. Zničit člověka zvládne každý, ne každý ho však dokáže opravit. V současnosti s klienty působím spíše jako fyzioterapeut, protože vidím tolik věcí, které mohou v budoucnu způsobovat zdravotní komplikace. Pokud člověk začne cvičit a necvičí úplně správně, buduje si vadné stereotypy pohybu, zapojuje špatné řetězce pohybu a to může vést ke zdravotním komplikacím. Pokud jedinec neřeší svůj zdravotní stav, dřív, nebo později se stejně nějaké problémy projeví a potom už může být pozdě. Proto vždy jako první věc s klienty řeším zdravotní stav, až potom přecházíme na jejich „požadavky“.

Jak vypadá tvůj trénink?

Můj trénink v současné době vypadá tak, že se snažím dát své tělo dohromady. I když už nehraju, tak držím určitou periodizaci s týmem, který trénuju a s kterým trávím většinu času. Konkrétně můj trénink nejvíce tvoří cvičení mobilizační, protahovací a uvolňovací. Taky se teď hodně soustředím na mobilitu hrudní páteře, což je můj největší problém. Ze špatných silových tréninků z posilovny v mládí jsem si trochu zničil záda. Dokonce jsem nosil plastový krunýř. Tak to dopadá, když trenéři chtějí chodit do posilovny a bohužel o silovém tréninku a celkově o těle moc neví. To je pak vždy spíše ke škodě, než k užitku.

Mohou ti lidé napsat o osobní trénink?

Určitě mi může napsat každý, kdo bude chtít s něčím pomoct. Působím nejčastěji v Praze a jsem do jisté míry flexibilní. Moje filozofie je trochu odlišná. Chci, aby se klient něco naučil a nebyl na mně závislý. Trochu rebelsky opět neřeším čas tréninku. Úplně nesnáším, když vidím trenéry, kteří jsou schopni v půlce cvičení stopnout trénink, protože už vlastně klient vyčerpal svůj čas. Pokud mám něco v plánu, tak to prostě udělám. Často se mi stává, že klientovi řeknu, že jedeme poslední cvičení a potom ještě dáme další tři cviky, protože něco uvidím. Z toho jsou někdy nervní. 😀 Vše ale samozřejmě závisí na typu tréninku.

Spolupráce se mnou probíhá osobními tréninky. Nejsem příznivcem online coachingu, protože je to největší blbost, a lidé, kteří to dělají, jen pumpují peníze. Na online coaching přistupuji až ve chvíli, kdy vidím, že klient chápe mou filozofii, a až potom, co se naučí do jisté míry ovládat a znát své tělo. Vždy mi primárně jde o zdravotní stav, a když člověku napíšu na papír, že má udělat 5 x 10RM v tempu 42X1 na dřepu, tak si jsem 100% jist, že to nezvládne udělat správně a o technice se ani nebavím. Online coaching jde proti mé filozofii. Jiné je to však se stravováním, tam jsem schopen řešit telefonické konzultace.